Co mě přivedlo k psaní blogu

Během 4 let života mého syna Alexíka, kdy jsem u něj řešila ekzém, jsem si prošla mnoha zkušenostmi. Veškeré ty informace se začaly kupit a já měla pocit, že se mi už do hlavy nemohou ani vejít. Ruku v ruce s tím přišel nápad na psaní vlastního blogu.

Sdílení s ostatními maminkami

V průběhu těch mnoha měsíců mě mé kamarádky propojovaly se svými kamarádkami a známými, které měly stejně nemocné děti, abychom si přes telefon mohly psát a předávat zkušenosti, abychom si mohly popovídat o svých pocitech z toho všeho trápení.

  • Sledovaly jsme navzájem, jak nám pomáhají nebo nepomáhají různá mazání a koupele.
  • Psaly jsme si v horkých letních dnech, jak je ten ekzém zase horší, protože se nám děti hodně potí.
  • Pak přišlo další roční období - podzim a to se děti nehojí, protože je vlhko a to se všeobecně zhoršují vyrážky.
  • A zima? To je úplná katastrofa. Chladný vzduch a mráz ekzém zase zhorší.

Tak to bude třeba lepší, až se oteplí a přijde jaro a první sluneční paprsky. Doslova jsme se uklidňovaly těmito zprávami, abychom to přežily a psychicky se podpořily. A tak stále dokola.

Posílaly jsme si fotografie kůže, na kterých se děti lepšily nebo horšily, nebo která jsou ta nejvíce postižená místa na těle. Stěžovaly jsme si, na jakou potravinu nám reagují nebo která je bez reakcí. Inspirovaly jsme se recepty, protože každá byť sebemenší změna jídelníčku byla vítaná. Nejvíce vítaná byla ale kompletní změna jídelníčku, která nás ze spárů ekzému vyvedla.

Říkala jsem sama sobě, že je sakra škoda všechno tohle zapomenout a nepředávat své zkušenosti a postřehy dál. Vždyť i tohle pro mě byla určitá životní etapa, vzala jsem si z ní mnoho ponaučení, našla důležité cesty a udělala důležité kroky na cestě k lepšímu.

Úplně jsem si přestala uvědomovat, že spousta maminek a nejen jich může být na začátku podobného nekonečného kolotoče, že můžou také pátrat a hledat jakoukoliv informaci, kterou by mohly zlepšit stav svého dítěte.

Měla jsem pocit, že hledám jehlu v kupce sena

Pamatuji si, že každá přečtená rada, kterou jsem mohla nějakým způsobem vyzkoušet na svém synovi, byla pro mne naděje, světlo na konci tunelu. Co když nám zrovna tohle pomůže? A nebo tamto? Věřila jsem, že to najdu.

Převzala jsem zodpovědnost za jeho zdraví do svých rukou. Chtěla jsem být ta silná máma, která se nebude hroutit. Občas jsem to ale nedávala. Tak moc jsem chtěla být perfektní, že jsem zapomněla na svou duši, na svůj odpočinek.

V noci jsem místo spánku pochodovala s plačícím miminkem, abychom nevzbudili zbytek rodiny. Slzy mi tekly, přes zuby jsem nadávala, proč zrovna já, my? Co jsem komu udělala? Pořád jsem dávala, až mi zásoby došly.

Pomoc, panika!

Stresové období si u mě vybralo daň a já jsem poznala, jaké to je zažít panickou ataku. Myslela jsem si, že umírám. Brnělo mě celé tělo, nemohla jsem se hýbat, bušilo mi srdce. Odvezla mě rychlá a po tom, co mi neudělali ani krevní testy a hned propustili domů, jsem začala přemýšlet, co s tím.

Naštěstí mě kamarádka ujistila, že nejsem jediná, že má stejnou zkušenost a doporučila mi svého terapeuta. Byla jsem u něj hned na začátku 2x. Při terapii, kde se mi ataka rozjela znovu, zmínil slova PANIKA. A v tu chvíli mi to docvaklo.

Už toho na mě bylo moc. Moje tělo i duše si potřebovaly odpočinout a opečovávat. Já jsem byla pro své nejbližší ta opečovávatelka, vždy nachystaná pomoci, ale tu pomoc jsem potřebovala i já sama.

Jen tobě…

Takže maminko, jestli prožíváš nemoc svého dítěte tak, jako jsem prožívala já,  je důležité si udělat každý den čas jen pro sebe, i kdyby to mělo být třeba jen 10 minut. Těch 10 minut, kdy můžeš vypnout a kdy jsi jen sama se sebou.

Před těmi 4 lety bych se tomu zasmála, ale dnes vím, jak moc je to důležité.

Našla jsem si zálibu v meditacích, které mi hodně pomáhají. Pustím si do sluchátek příjemnou hudbu, nechávám svou mysl relaxovat, nechávám odplouvat stres a špatné myšlenky a načerpávám energii pro ty své prince 🙂

Pokud vás zajímá můj osobní příběh, pak ho najdete zde .

 

Jsem maminkou 3 synů, milující manželkou a milovnicí zdravého životního stylu. Specializuji se na léčivou terapeutickou stravu u dětí i dospělých s potravinovými alergiemi a dalšími autoimunitními nemocemi. Díky mým zkušenostem s léčbou atopického ekzému u nejmladšího syna jsem se rozhodla pomáhat maminkám a jejich dětem s tímto onemocněním. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.